Počet zobrazení této stránky: 164

Využití hmatu poslepu

Nedávno jsem na internetu zaregistroval jeden další mýtus ohledně nevidomých. Zněl asi tak, že si všechno musejí osahat, a to včetně osob. Docela mě to šokovalo, protože je to samozřejmě nesmysl. Tak co si o tom něco stručného napsat zde? Jak to s hmatem vlastně je?

Přemýšlel jsem, kde se tahle ptákovina vzala. Teď mluvím o osahávání lidí. A došlo mi, že je to klasický stereotyp v mnoha filmech. Slepec přijde a potká se s někým a šup! Hned mu - v lepším případě po svolení - začne sahat na tvář, aby zjistil, jak vypadá. Samozřejmě je to pitomost. Nemáme rádi, když nám někdo narušuje osobní zónu. Dokonce i my nevidomí. Tak proč bychom to dělali ostatním? Jasně, pokud někdo třeba řekne větu typu: "Ty to sice nevíš, ale já mám tady docela velkou jizvu," a vezme dotyčného za ruku, aby ukázal, kde to je, tak to je jiná. Ale to se děje většinou u přátel a po mnoha setkáních, rozhodně ne na první dobrou. Zkrátka o jeden mýtus navíc.

Takže jak to je s hmatem pro nevidomé? Samozřejmě je to užitečný smysl. Na rozdíl od osob, u předmětů je docela praktické nejprve si osahat, co držíme v ruce. Chce to trochu fantazie a úplně jiné přemýšlení o prostoru. Schválně si můžete zahrát hru, kdy si jeden z vás zaváže oči a druhý mu bude dávat předměty, aby je poznal. Možná zjistíte, že u některých je to docela oříšek.

Ruce a prsty jsou taky velice vhodnými pomocníky při různých činnostech jako jsou třeba domácí práce. U vaření, uklízení nebo třeba balení věcí do tašky je beze zraku fajn si věci prozkoumávat hmatem - koneckonců, jak jinak? Hmat jde také využít při nějakém systémovém rozdělení - třeba dobrým fíglem je značit si oblečení pomocí různě nastřižených cedulek. Jednou, dvakrát nebo třikrát nastřižená cedulka u trička může třeba určovat barvu nebo stupně, na kolik jde prádlo prát. No a samozřejmě celé Braillovo písmo je založené na hmatu, takže různé štítky, popisky a podobné vychytávky se mohou hodit, a to jak na veřejných místech, tak v domácnosti.

Abych tu úvahu shrnul: Zbylé smysly dokáží absenci zraku dobře kompenzovat. Sluch a hmat rozhodně patří mezi dva nejužitečnější, i když i pomocí čichu lze často hodně zjistit (už po otevření dveří do obchodu člověk pozná, jestli je v drogerii, květinářství nebo fastfoodu). I tak ale neosaháváme lidi a už vůbec ne na potkání. Co vy? Zastihl vás tento filmový mýtus nebo vám došlo, že je to trošku absurdní? Dejte vědět a na viděnou příště!

Diskuze

Mates

Ella